Innská cyklostezka (německá Wikipedia, Cyklistika Krnov) kopíruje tok řeky Inn od jejího pramene u průsmyku Malojapass ve švýcarském kantonu Graubünden až do soutoku Innu s Dunajem v Pasově. Jedná se o nenáročnou cyklostezku o celkové délce přibližně 530km, která mimo Graubündenu prochází také rakouskými zeměmi Tyrolsko a Horní Rakousko a německým Bavorskem.

Klášterní kostel Vornbach Klášterní kostel Vornbach.

Já jsem se Innské cyklostezky držel po následujících sedm dní, projížděje ji v opačném směru od Pasova až do švýcarské Martiny hned za hranicemi s Rakouskem, kde jsem se oddělil a začal stoupat k průsmyku Reschenpass.

Pasov - Braunau am Inn

Mým prvním cílem bylo město Braunau am Inn. Tok Innu v úseku mezi Pasovem a Braunau určuje hranici mezi Německem a Rakouskem, a ačkoli je možné jet po obou březích řeky, já jsem se držel té rakouské a do Braunau jsem dorazil v podvečer. Vše bylo již zavřené, a tak jsem si alespoň zjistil adresu místního kempu z letáku na dveřích infocentra.

Kostelní věž v Braunau am Inn, jedna z nejvyšších v Rakousku, při západu slunce.

Braunau am Inn - Mühldorf

Následující den jsem v Braunau přejel na opačný břeh Innu, jelikož po následující dva dny se tok Innu nacházel v německém vnitrozemí. Kousek za Braunau se do Innu vlévá Salice (Salzach), a za další chvíli cyklostezka projíždí rodnou obcí papeže Benedikta XVI., městečkem Marktl. Odsud je možné pokračovat na Altötting nebo si udělat malou odbočku do města Burghausen, kde se nachází údajně nejdelší hrad v Evropě. Já jsem se rozhodl pro druhou možnost, a i když jsem do Burghausenu dorazil za deště, jeho návštěva určitě stála zato.

Pohled na hlavní náměstí Burghausenu s kostelem sv. Jakuba.

Z Burghausenu jsem se poté vydal zpět směrem k Innu, ale jelikož jsem se ztratil v lesích mezi Emmertingem a Neuöttingem, cestu jsem si mírně prodloužil.

Altöttinská radnice Altöttinská radnice.

Kaple milosti (Gnadenkapelle), nacházející se na hlavním náměstí v Altöttingu, je významné mariánské poutní místo. Vnější ochoz kapličky je zaplněn votivními obrázky děkující Panně Marii za všelijaké zázraky. Uvnitř kapličky se nachází soška černé Panny Marie altöttinské.

Kaple milosti v Altöttingu Kaple milosti v Altöttingu.

Den jsem ukončil v “jugendherberge” v Mühldorfu.

Mühldorf - Fischbach

Dnešní etapa, zejména mezi Garsem am Inn a Wasserburgem a potom za Rosenheimem vedla přes malé vesničky krásnou zemědělskou krajinou. Za návštěvu rozhodně stojí centrum Wasserburgu am Inn, nacházející se na poloostrově vytvořeném meandrujícím Innem.

Cesta na Rosenheim Cesta na Rosenheim.

Velkou motivací během cesty představovaly první alpské vrcholky, jejichž obrysy již byly jasně vidět na horizontu. Jakmile jsem jich v podvečer dosáhl, zastavil jsem se v kempu za vesničkou Fischbach.

Brána Alp je již nedaleko Brána Alp je již nedaleko.

Fischbach - Weer

První etapa v alpském údolí. Inn zde znovu chvíli tvoří hranici mezi Německem a Rakouskem, takže když jsem přejel z jednoho břehu na druhý (z Oberaudorfu do Niederndorfu), dostal jsem se znovu do Rakouska, tentokrát do spolkové země Tyrolsko. Kufsteinem, s pevností nacházející se na kopečku u Innu, jsem pouze projel a pokračoval dále.

Kaplička sv. Linharta nedaleko Radfeldu Kaplička sv. Linharta nedaleko Radfeldu.

Kousek před Radfeldem jsem narazil v polích na kapličku sv. Linharta, jež skýtala příjemné místo k odpočinku a k doplnění zásob vody. Etapu jsem ukončil v kempu ve Weeru.

Weer Weer.

Weer - Landeck

Výborně jsem se vyspal, ale probudil jsem se bohužel s vědomím toho, že dnes je neděle a Lebensmittelmarkt bude zavřený. Že dnes bude neděle jsem si uvědomil včera až pozdě večer a bylo strašné zjistění, jelikož jsem kromě poslední fidorky neměl k jídlu vůbec nic. Vyjel jsem s tím, že se najím v Innsbrucku, ale již po několika málo kilometrech jsem si na benzínce koupil Käsesemmel a preclík. Provoz na cyklostezce se pomalu zvyšoval, jak jsem se přibližoval k Innsbrucku. Nejspíš to bylo i tím, že byla neděle a místní vyrazili na denní projížďky. U Hall in Tirol jsem přejel na levý břeh Innu a po krátkém úseku v průmyslové oblasti jsem se dostal do Olympisches Dorf, což – pokud jsem se to tedy dobře pochopil – je paneláková čtvrť na kraji Innsbrucku.

Město se mi moc nelíbilo (možná jsem si po cestě větším městům odvykl), ale i tak jsem se rozhodl si projít Altstadt. Bylo tam hodně turistů a nejspíš pro ně jsem na Maria-Theresien-Strasse objevil otevřený Spar. Nakoupil jsem si tam jídlo na den a večer a dal si Whoppera v Burger Kingu u nádraží.

Cyklostezka za Innsbruckem moc pěkná nebyla: jelo se pořád kolem dálnice a po cestě přímo na cyklostezce nic zajímavého nebylo, tak si z cesty až do Haimingu moc nepamatuji. Za ním se příroda docela změnila, objevily se borovice a najednou si člověk připadal víc jako v horách než v úrodném údolí.

Rafting na Innu u Roppenu.

Nejkrásnější část dnešní etapy byl krátký úsek mezi Roppenem a odbočkou na Imst, kde se údolí zúžilo a byla tam jen řeka, železniční dráha a cyklostezka (dálnice byla naštěstí vedena v tunelu). Já pokračoval na Landeck, ale byl jsem už tou jízdou a děsným vedrem hodně vyčerpán, a po příjezdu do města jsem hned jel do kempu.

Luka před Landeckem.

V kempu jsem si uvařil “risotto s italskými bylinkami”, ale bylo mi hned jasné, že jsem si místo jednoho balení měl v Innsbrucku koupit alespoň tři. Po večeři jsem se šel projít, podívat se na Schloss Landeck a s radlerem jsem si pak vyslechl koncert tyrolské dechovky na hlavní “třídě”. Usínalo se mi dobře.

Landeck - Pfunds

Jelikož jsem si stoupání na Reschenpassu a do Itálie naplánoval až na další den (četl jsem někde, že je na té silnici docela hustý provoz a vyplatí se ji vyšlapat brzo ráno), dnes mě čekala docela krátká etapa a nemusel jsem vyjíždět moc brzo. Ráno jsem si zašel do potravin koupit snídani a poprvé po cestě jsem si udělal ovesnou kaši. Ta bodla, i když mi chyběly rozinky. Poté jsem se chtěl podívat do informačního centra, ale tam, kde podle mapy mělo být, byla jen mapa regionu. Vrátil jsme se do kempu, sbalil stan a vyjel pomalým tempem. Bylo po desáté a již pořádné vedro.

Stoupání za Landeckem.

V Landecku se do Innu vlévá Sanna a Inn samotný do Landecku přitéká z jihu, z mnohem užšího údolí, kterým díkybohu nevede dálnice. Cesta tímto údolím je pěkná a řeka jím teče rychle.

Cestou byl pomník oslavující vítězství Tyrolska nad Bavory v roce 1703, které se odehrálo v tomto údolí. V Prutzu jsem si natočil do lahve z pramene perlivou vodu.

Čast z Prutzu do Pfundsu byla nádherná - krásné zelené údolí, majestátní hory kolem. Ale zároveň bylo velké vedro a tak jsem byl rád, když jsem dojel do Pfundsu, kde jsem se chtěl ubytovat. Na návsi jsem si všiml ukazatele na Jugendherberge, ale jak se ukázalo, hostel to nebyl, spíš to byl jen trik, jak dostat lidi do hodně low-costového pensionu. Nicméně po chvilce dohadování jsem se domluvil s vlastnicí, že přenocuji ohne Frühstück za 20 euro, což mi připadalo v pohodě. Můj pokoj byl aspoň příjemně chladný, tak jsem v něm chvíli pobyl, než jsem vyrazil do infocentra, kde jsem si vzal mapku římské cesty Via Claudia Augusta, jejíž trasu jsem již poslední dva dny kopíroval. Vydal jsem se pak na procházku kaňonem, který byl hned za městěčkem a ve kterém teplota výrazně spadla. Začalo se nicméně rychle zatahovat a zpátky do pensionu jsem se dostal chvilku před tím, než začala silná bouře.

Příjezd do Pfundsu.

Odkazy