Pfunds - Reschensee

Vstal jsem o půl páté, ale byla ještě tma, tak jsem si připravil snídani a nijak nespěchal. Kolem šesté jsem vyrazil směr Martina, což je vesnička nacházející se již ve Švýcarsku, ve které začínají serpentiny stoupající do Reschenského průsmyku. V údolí vysela těžká mlha, ale na silnici doprava naštěstí téměř žádná nebyla.

Stodola za Pfundsem Stodola za Pfundsem.

Po překročení hranice do Švýcarska se neobývané údolí ještě více zúží a vede jím jen silnice a řeka.

Údolí Innu před Martinou Údolí Innu před Martinou.

V Martině jsem z kola zamával celníkům, rozloužil se s Innem a kolem půl osmé začal stoupat. Zpočátku jsem měl za to, že většinu z toho budu muset možná odtáhnout pěšky, ale nakonec se mi šlapalo dobře; řekl bych, že ještě lépe než na sedlo pod Bobíkem na Šumavě. Za necelou hodinu jsem byl již v Nauders, kde jsem si zašel do infocentra a nakoupil jídlo na zbytek dne.

Stoupání do Reschenského průsmyku. Stoupání do Reschenského průsmyku.

Z Nauders jsem pokračoval už zase po cyklostezce k průsmyku. Byla to pěkná jízda: pořád vcelku brzo ráno a chladno, ale slunce již svítilo.

Pohled zpět na Nauders. Pohled zpět na Nauders.

Konečně v
Itálii. Konečně v Itálii!

Po překonání průsmyku se mi otevřel pohled na Reschensee a byla to nádhera. Cestu kolem přehrady jsem jel pomalu a užíval si ji; zastavil jsem se samozřejmě i u ikonické věže čnící z hladiny a přečetl si smutný osud zatopených obcí a jejich obyvatel.

Kostelní věž čnící nad hladinou přehrady
Reschensee.

Ubytoval jsem se v kempu hned pod jezerem, v St. Valentinu, a jezero si znovu celé v klidu objel - vede kolem něho cyklostezka.

Vrch Klopaierspitze nad
Reschensee. Vrch Klopaierspitze nad Reschensee.

Odkazy